Asja ze smržovky.cz

Dogtrek na Oravě

2008-07-03 00:32:53 | Dogtrekking | 2855x zobrazen |

Orava je nádherná. A díky Brzďovi a všem, co mu pomáhali, měla tahle akce úžasnou atmosféru. Doufám, že se sem zase vrátíme, abychom si znovu vyzkoušeli překonat 3850 m převýšení pomocí 110714,28 kroků, jak uvádí oficiální zdroj.
Pokud Vás nebaví čtení, můžete si rovnou projít fotodokumentaci.

V pondělí 23. června balíme děti, psy, kytaru a bágly, všechno nacpeme do našeho formana a vyrážíme na Oravu. Mezizastávka, nocleh a papáníčko v Novém Bydžově. A hurá na Oravské kopečky! V úterý k večeru se blížíme k cíli. Na nábližce z Nové Bystrice do Oravské Lesné, kam máme namířeno, nám auto vaří. První seznámení s místními kopci. Náš cíl, chata Kohútik působí velice příjemně. Stejně jako organizátor celého dogtekkingového blázince na Oravě, Peter Brzďo Vrábel'. Jelikož jsme věděli, že chata je v rekonstrukci, čekali jsme rozvaliny a stavební práce. Ale nic z toho. Jen kuchyň mimo provoz. Což bylo dobře. Protože sledovat, jak vznikají dobroty v kotlíku nad ohněm stálo za to. Mňam. Hned první večer jsme poseděli při pití a kytaře asi do dvou do noci.
Ve středu jsme se vypravili na Tanečník. Je tu stanice s úzkokolejným vláčkem Oravské lesné železnice, která překonávala velké převýšení systémem úvratí, spojovala oravský region s kysuckým a používala se na přepravu dřeva počátkem 20. století. Několik km trasy na stanici Demänová je zprovozněno. Jeli jsme drezínou. Prošli se na rozhlednu a s další výpravou se svezli vláčkem s mašinou zpět na Tanečník. Prohlédli jsme muzeum přibližující historii této trati. A nesmím zapomenout na nádherné dětské hřiště, kde se kluci jak se patří vyřádili.
Středeční večer už nás bylo na chatě víc a zábava se rozjela, tentokrát až do svítání. Fotodokumentace mluví za vše.
Čtvrtek jsme vyhradili výletu na Oravský hrad. Majestátně se tyčí 112 m nad hladinou řeky Oravy. Rozsáhlá stavba začleněná do skály, důmyslně chráněná pevnost. Prošli jsme jen nádvoří a kapli. I tak to byla nádhera.
Ale už se blížil samotný dogtrek. Na večerním mítingu jsme si znovu připomněli, co nás to čeká. Schéma převýšení si vysloužilo důvěrnou přezdívku EKG. Jak jsme zjistili na trase, velice trefně. Trasa stoupala a klesala přes Oravské a Kysucké Beskydy. Velká část po hranici s Polskem. Bivak byl povinný a trasa druhého dne vedla převážně přes Polsko.
Nastalo páteční ráno. Kontrola očkováků, poslední dobalování, KAFE, koláč a START!!! Taktika oravských kopečků je takováto. Chceš na vrchol? Proč ne. Ale přímo! První velké stoupání na Úšust bylo zpestřeno ještě klouzavým blátíčkem. Podobně vypadala i cesta dolů. Kdyby to jeden neustál, popadáme jako kostky domina. Celá trasa byla ve stylu nahoru, dolů. V různých poměrech. Člověk občas až nepěkně nadával, ale ty výhledy kolem ho zase ukonejšily. Chytře vymyšlené. Počasí pořadatelé objednali luxusní. Mraky nás někdy více, někdy méně chránili před slunečním žárem. Po poledni přišla bouřka. Tu jsme přečkali na chatě Krawcow wierch na polské straně. V polsku jsou po horách rozeseté chaty turistického spolku zvané schroniska PTTK. Tam se může člověk najíst, napít, umýt i vyspat. Po bouřce v úseku, kde neměla být voda, byl dostatek louží pro pejsky, mohli se napít a ochladit si tlapičky. Jen pak těch několik litrů zásob v batohu bylo pouze tréninkové závaží;-)
Přes několik kopců jsme se vyšplhali na nejvyšší místo trasy, Pilsko (1535 m). Výhledy, které se kolem nás postupně otvíraly, byly fascinující. No a teď kámen úrazu celé trasy. Sestup o více než 700 výškových metrů celkem náročným terénem do Oravské Polhory. Kdybych neměla hůlky, jsem ještě teď někde v půlce toho nekonečného klesání a brečím jak želva. Kolena si i tak užila své. Ale sestoupali jsme. Děkuji Usince, že tak krásně spolupracovala a nestáhla mě dolů. Ještě 2 km po silnici a dočkali jsme se zázemí Bielé farmy. Pivo, kotlílk polévky, oheň a nějaký ten panáček. Paráda.
Druhý den jsme šli Polskem. Opět jsme vyšlápli část klesání z minulého dne. Vydali jsme se svahy Pilska a žasli nad tou nádherou. Cestou jsme se zastavili na dalším schronisku. Chata Rysianka (1290 m), polévka, pivo a vyzout boty! Následoval úsek cesty, kde se prakticky nedalo jít. Člověk musel koukat a žasnout nad tou nádherou. Jediné, co mi kazilo náladu bylo klesání, které nenápadně začínalo u Rysianky a padalo až do vesnice Ujsoly ve výšce 550m. Postupně se stávalo nepříjemné víc a víc. Už ani hůlky nezabíraly. Všichni nás předešli a depka mě už zmáhala. Záchranou byly lesní jahody a vesnice na dohled. Ovšem žádné velké vítězství. EKG nás zase hnalo do brutálního stoupáku na nějakých 1200 m. Docházela nám voda i síly. Naštěstí máme své anděly strážné, kteří se zdrželi v Ujsolech v hospodě a podělili se s námi o vodu a míček antidepkáček. A pak jsme došli na chatu Rycerzowa. Díky polským turistům za jejich schroniska! Tam jsme úplně ožili. Opět polévka,pivo a kávička! I pejskům odpočinek a svačinka prospěly. Hned se lépe šplhalo. Čekal nás západ slunce na Rycierově hoře (1225 m) a klesání na sedlo Príslop (942 m). Tam jsme mírně zakufrovali, protože jsme se nechali zlákat variantou pohodlné cesty mírně do kopce. Ale EKG velelo přímo do krpálu. To už mi bylo jasné, že nás sem poslal šílený sadista;-) Zase jsme přežili! A došli do Demänové. Kousek od cíle. Sláva! Ovšem nechval dne před večerem, případně večer před nocí. Pátrání s čelovkou po červené značce se nám protahovalo na hodiny. Tak jsme volali o pomoc a hele! Ono se končilo v Demänové a pak už se jelo autem. Jenže když jsme tudy procházeli my, nikdo tam už nebyl. A tak jsme si odchodili nejaké ty kufrovací kiláčky navíc, až nás mobilní záchrana vyzvedla kousek nad Tanečníkem. Ale došli jsme, to je hlavní. Pro Usinku to byl první dokončený Long. Toníček už si započítal druhý. Zkrátka, LONG DOG FOR LONG;-)

Asja ze smržovky.cz

Dogtrek na Oravě

Komentáře: