Koncem ledna Usinka začala hárat. A musím říci, že nebýt Tondy, nevím, kdy bych na to přišla. Začalo to tím, že Tonda spal u Usinky v kleci. To není běžná věc. On jí totiž normálně přehlíží, případně na ní vrčí a dělá důstojného šéfa, který vážně nemá na takové potrhlo náladu. A teď tohle. Trvalo to asi týden. A pak to začalo. Očuchávání, dvoření se, olizování tlamy. Námluvy jak řemen. Usinka se tvářila trošku přihlouple a skoro jako by tam ani nebyla. Ale rozhodně se nebránila. Tonda měl první dny úplně horečku, zrychlený dech a rudé oči. Jezevčice, ani jiné menší slečny, ho nikdy takhle nebraly. Zřejmě, dle jezevčičího sebevědomí, tohle by byla ta pravá! Toníček byl ochoten překonat jakoukoliv překážku, aby se k Usině dostal. A tak musel na dovolenou. Usinka hárala 6 týdnů. Neviděli jsme ani kapku krve, po asi 3 týdnech jsem jí alespoň občas viděla se olizovat. Opravdu nevím, čím bych se bez Tonýska řídila. Teď už Tonda na Usinku zase statečně vrčí a všechno je při starém. Jen doufám, že si Usinka nebude hárat několikrát ročně;-)