Letos jsme vážně nepočítali s účastí na dogtrekkingových závodech. Máme přeci malou Magdalenku, že jo. Ale když nám se loni na Oravě tak líbilo.... A tak jsme zhodnotili, že vlastně: Madlenka má ideální váhu do šátku, povinný bivak hraje rozhodně v náš prospěch, kluci by moc chtěli na Slovensko a že pokud bude na trase dostatek "únikových" míst dostupných autem a řízení ochotná babička, dalo by se to zkusit. A tak jsme se v úterý odpoledne vydali na cestu. 3 dospělí, 3 děti a 3 psi. Ve dvě hodiny v noci jsme UŽ byli na Oravě, v Oravicích, před chatou Oravice. Ve středu jsme se vykoupali v termálním bazénu. Ve čtvrtek se celá naše banda vypravila do Brestové u Zuberce, kde je nádherné Múzeum oravskej dediny
Stránky muzea. I když to skoro vypadalo, že bez lodi nemáme na silnici šanci, jelikož tou dobou bylo víc srážek, než je obvyklé. Ale "propluli" jsme bez úhony a prohlídka byla velice důkladná. Olda s Matýskem nadšeně probíhali chaloupky. Vzniklo celé album ze skanzenu.
No a v pátek ráno už jsme vyrazili na trať longu. Milda, já s Madlenkou pěkně v šátku, Usinka, Tonda a Žanda, která šla poprvé. Neoficiálně;-) Kluci dělali s babičkou posádku doprovodného vozu. Fotodokumentace
Trasa byla vybrána skvěle, do zad nám postupně začaly přísné zraky upírat Roháče. Aby nás příliš nerozptylovaly, s vystoupáním na pěkný vyhlídkový kopec Skorušina (1314 m) se dostavil mrak, který poněkud znehodnotil šplhání na rozhlednu.
Majda byla v šátku spokojená, jen jsme museli dodržovat kojící pauzy. A i přes všudypřítomné bláto a mraky much jsme si to užili. V odpoledních hodinách už bylo zřejmé, že celou první etapu nestihneme dokončit regulérně po svých. Nemusíme Madlenku se všemi krásami longu, mezi které nepochybně patří i noční bloudění, seznamovat hned napoprvé. To by ji to příště už mohlo nudit, že ano. Ve Velkém Borovém se v půl osmé potkáváme s naším doprovodným vozem a na bivak se vezeme. Nezbývá, než si připomínat, že jsme to v tomhle složení byli jenom zkusit... Noc ve stanu už mají kluci nacvičenou, ale pro Majdu je to její první. Při ní zjišťujeme, že ačkoli na posteli pro dva se mimino navíc celkem ztratí, ve stanu pro dva zabere regulérně jedno místo. A ztratit se musí rodiče.
Druhý den pršelo, což přispělo k tomu, že do druhé etapy jsme už nenastoupili ani cvičně. Volíme variantu rodinnou a projdeme všichni společně Kvačanskou dolinou. Kluci statečně ťapali. I v dešti, kerý si na nás stejně počíhal.
Večer na domovské chatě Oravici se taky vydařil. Hrála nám skvělá kapela a postupně docházeli zmáčení účastníci longu i midu, kterým byla hned poskytována první pomoc borovičkou. Co jsme ubrali na poli sportovním, to jsme dohnali společensko-kulturně a spát jsme šli pro jistotu až s rozedněním. V neděli dopoledne proběhlo vyhlášení výsledků. A pak už nás po termální koupeli čekala jen cesta domů. Tedy poté, co jsme všechny (včetně organizátorů) překonali v délce balení a odjeli jako poslední.
Zkrátka... počasí se snažilo utlumit naše nadšení, ale nepovedlo se. Už se těšíme na příští Brzďovinu!!!;-)